Často od lidí slyšíme: „Dnes je těžká doba!“

Také si to myslíte?

Jenže to lidé tvrdili vždy. Snadno najdeme důkazy pro to, že lidé si vždy mysleli, že žijí v obzvlášť nejisté době.

Allan Watts vystihl pocit nejistoty své doby v roce 1951 takto:
„Přežívá pocit, že žijeme v době neobvyklé nejistoty. V posledních přibližně sto letech jsme přišli o mnoho dlouhodobě zavedených tradic – tradiční rodinu a společenský život, vládu, ekonomický pořádek, náboženství. Jak léta plynou, pevných bodů, kterých se můžeme držet, ubývá, je čím dál tím méně věcí, které můžeme považovat za absolutně pravdivé a trvalé.“ * Z knihy Burkeman Oliver: Protijed, štěstí pro ty, kteří nemohou vystát pozitivní myšlení, BizBooks, Brno, 2017 

Avšak úplně stejně to viděli lidé i v roce 634 př. n. l. v Římě,
kdy panovalo přesvědčení, že po sto dvaceti letech existence je město předurčeno k pádu. Zkuste si na Googlu vyhledat „nejistá doba“ a zjistíte, že se objevuje pořád dokola, ve stovkách časopisů a knih, doslova v každém desetiletí. 
„Ve skutečnosti,“ tvrdí Watts, „není naše doba o nic nejistější než ty ostatní. Chudoba, nemoci, válka, změna a smrt, to není nic nového.“ 

Dnes je naopak skvělá doba a my žijeme na úžasném místě
Zamysleme se. Jak často jsou v Čechách a na Slovenku živelné katastrofy? Porovnejme to se zbytkem světa. Kdy u nás byly naposled záplavy, zemětřesení, tornáda či války? I ta naše poslední revoluce se nazývá „sametová“. Proč asi?...

Co tu bylo před sto lety?
Byla tu do té doby největší válka v historii. Lidé navíc umírali na běžné infekce a na chřipku. Dnes žijeme skoro dvakrát déle než před sto lety. Tehdy ženy nemohly dělat věci, které jsou v dnešní době naprosto normální. Například studovat, hlasovat nebo být volená, pracovat a být nadřízená mužům... 

PS 1:Už za týden (28.11.2017) bude v Praze mé poslední letošní otevřené školení Základy vedení lidí - ještě jsou 4 volná místa.