Optimistické zkreslení je... 

sklon přeceňovat možné budoucí pozitivní události a podceňovat události negativní.

Podívejte se na níže uvedený seznam osobních charakteristik. U každé vlastnosti posuďte, zda v ní patříte mezi dolních 25 % populace nebo spíše 25 až 50 %, 50 až 75 %, či nad 75 % (jinými slovy k horním 25 % populace):

1. Vycházet dobře s druhými.         
2. Vůdčí schopnosti.
3. Řidičské schopnosti.

Většina lidí vnímá sebe sama jako lepší, než průměrné
Myslíme si o sobě, že jsme jedineční. Proto u většiny bodů tohoto seznamu sami sebe většinou umístíme mezi horní polovinu, ne-li přímo mezi horních 25 %. 

Průzkum v polovině sedmdesátých let 20. století odhalil, že:

1. 85 % z nás se řadí mezi horních 50 % v položce „vycházet dobře s druhými“. Dokonce čtvrtina se domnívá, že by měli být zařazeni mezi jedno procento nejschopnějších!
2. 70 % z nás se řadí mezi horních 50 % u vůdčích schopnosti.
3. 93 % z nás je přesvědčeno, že patří mezi 50 % lepších řidičů. To pochopitelně není možné. Většina lidí nemůže být lepší než většina lidí.

Této iluzi se říká iluze nadřazenosti. Přestože u sebe si iluze nadřazenosti nejsme vědomi, u druhých ji odhalíme snadno.

(z knihy Sharot Tali: ILUZE OPTIMISMU, aneb Iracionalita pozitivního myšlení, dybbuk, Praha, 2013)

PS: Optimismus nám většinou pomáhá, ale někdy i škodí. Více o tomto tématu budu mluvit už za 4 dny na akci Ivo Toman o štěstí v Bratislavě.