Tak jako mnoho jiných záležitostí v životě...

i perfekcionismus je dobrý sluha a špatný pán. Snaha o dokonalost pomáhá i škodí.
Na jedné straně posouvá jednotlivce i celé lidstvo kupředu, vytváří krásná díla a vede k úspěchu.

Avšak na druhé straně často dělá sobě i jiným ze života peklo, snižuje výkonnost i spokojenost. 

Přečtěte si, co o sobě prohlásil Leonardo da Vinci:
„Urazil jsem Boha i lidstvo, neboť mé dílo nedosáhlo kvality, které mělo.“
Přitom my ostatní da Vinciho považujeme za nejvšestrannějšího génia všech dob.

Rozdíl mezi zdravým a nezdravým perfekcionismem
je v tom, zda kontrola dosaženého výkonu je vnitřní anebo vnější:

• Zdravý (funkční) perfekcionista – jeho touha po perfektních výsledcích je pozitivní vnitřně řízenou potřebou. Dává si sám výzvy – velké, ale splnitelné cíle. Má radost z překonávání obtížných překážek. Neřeší, co si myslí ostatní. Snaží se obstát sám před sebou, ne před jinými. Má vyšší sebevědomí. Je systematický a výkonný. Ze svých chyb se stále učí. V honbě za sebezdokonalením se ale může snadno sám psychicky zničit. Hranice mezi zdravým a nezdravá perfekcionismem je velmi křehká.

• Nezdravý (dysfunkční) perfekcionista – věří, že okolí od něj očekává bezchybný výkon. Toto vnější očekávání se snaží naplnit. Touha po perfektních výsledcích není jeho vnitřní potřebou. Je motivována hrůzou ze selhání a ztráty lásky či respektu ostatních. To vede k pocitům úzkosti, méněcennosti i depresím, neboť dokonalost je nedosažitelná. Výsledkem pak je ochromení, odkládání složitějších úkolů – prokrastinace. Jindy si naopak dává nereálné cíle a nesmyslné lpí na nepodstatných detailech. Často je s tím spojen workoholismus a různé závislosti.

Z mé připravované knihy Posedlost úspěchem, která vyjde letos.

PS: Úspěch nemusí vždy vést ke štěstí. Naopak vnitřní štěstí většinou zvyšuje naše úspěchy. Také o tom budu hovořit už za 3 týdny na mé největší letošní akci Ivo Toman O štěstí v Bratislavě 14. 3. 2015.