Ve středu večer jsem se vracel z Tater do Prahy... 

protože jsem po téměř dvou letech skončil s prací na téma štěstí, a protože jsem měl dobrou náladu na změny, řekl jsem si, že dnes naberu naftu u jiné čerpací stanice než dříve.
Kousek za Brnem na 185 km dálnice D1 jsem zastavil u Shell. Načerpal jsem přes 50 litrů nafty za více než 2 000 korun.
Ještě před placením jsem si chtěl odskočit na toaletu. Jenže před ní byl turniket, do kterého bych musel dát 15 korun.   

Zde nejde o 15 korun, ale o princip
Právě na mne vydělali za naftu. Chtěl jsem si koupit ještě kávu a vodu. Ani jedno jsem už nekoupil. A na toaletu jsem nešel.
Platil jsem 15. 10. 2014 v čase 22:38:32. Když jsem sděloval obsluze, že jiné firmy odpouštějí platby za toalety těm, kteří utratí za něco jiného, ta milá a nešťastná dáma se mi omlouvala.
Jí se to také nelíbí. Jenže tak to má nařízeno shora.
Bylo mi jí líto. Kávu, vodu i osobní potřebu jsem si „zařídil“ o několik minut později na další pumpě.

Milá firmo Shell,
další mé peníze dlouho neuvidíte.

PS: Jak „nenasírat“ zákazníky probírám na svých otevřených školeních.
Zájemci z ČR, přihlaste se zde. Zájemci ze Slovenska, přihlaste se zde.