Mnohé zázračné děti se nevydaří

Charles Darwin byl v dětství velmi průměrný

Alberta Einsteina považovali za opožděné dítě. Měl problémy se základy aritmetiky. Walt Disney byl dokonce vyhozen z práce u novin pro nedostatek nápadů. O fenomenálním tanečníkovi Fredu Astairovi napsal v roce 1933 jeho první režisér: „Neumí vůbec hrát! Mírně plešatý! Tancovat umí jen málo!“

Podobně to bylo i u hudebníků

Beethovenovi říkali, že jako skladatel je naprosto beznadějný. On ale mnohokrát svá díla znovu a znovu upravoval a dlouhodobě šel za svým cílem.

Výzkum výjimečných klavíristů zjistil, že v dětství nic nenasvědčovalo tomu, že budou úspěšní. O jejich úspěších rozhodly hodiny cvičení a vnitřní motivace.

Zajímavé je Pravidlo deseti let

Skutečně tvořivé výsledky se dosáhnou za minimálně deset let intenzivní přípravy. Platí to u hudebníků, básníků, malířů i skladatelů (Publikoval: Sosniak 1985).

Jako výjimka se často uvádí W. A. Mozart

Byl geniální, ale rozhodně nebyl v dětství zázračným skladatelem. Hudební historici Bloom (1985), Hayes (1989) a Gutman (2000) dokázali, že to je jen legenda.
Mozart skládal sice už v ranném věku. Avšak jeho první skladby nebyly ani originální ani hodnotné. Až v jednadvaceti letech začaly být výjimečné.

Existuje mnoho úspěšných lidí s poruchami učení i jednání

Dodnes jsme fascinováni chybami v pravopise Leonarda da Vinciho a divnými zvuky a gesty W. A. Mozarta.
První významný ekonom Adam Smith měl velký nos i oči, přečnívající dolní ret a měl tiky.

Závěr tedy je

V oblasti vrozeného talentu je to jinak, než si většina lidí myslí. Určitý talent musíte mít, ale pak rozhoduje výjimečná vnitřní motivace. Nikdo není génius už od narození.

PS: Více o tom píšu v knize Motivace zvenčí je jako smrad.