Když mladí prodejci nerozumí problémům starších zákazníků
První brýle jsem si musel pořídit v pětadvaceti. A jak stárnu, lepší to už nebude. Vlastně celý náš národ stárne.
Průměrný věk se zvyšuje
Jenže průměrná velikost písma na výrobcích, které starší lidé kupují, se zmenšuje.
Myslím tím obaly výrobků, návody k nim, smlouvy, příbalové letáky léků…
Obaly dělají mladí grafici s velkými monitory a dobrým zrakem
Uživatelem ale je důchodce s několika vadami zraku, který malé písmo nepřečte. A pak ani nekoupí. Kromě malé velikosti písma mají starší lidé problémy i s barvocitem.
Jenže obaly jsou barevná duha – padesátiletá sítnice absorbuje o čtvrtinu méně světla než dvacetiletá. Jak se mu asi čte žluté písmo na zeleném podkladě nebo šedé na bílém o velikosti 9?
Také důchodcovy mentální schopnosti už nejsou nejbystřejší
Co se asi stane, když si sedmdesátník chce v klidu pomalu přelouskat, co se píše na obale v šesti jazycích, a vystartuje na něj mladý nabuzený a netrpělivý prodejce? Bude mezi nimi důvěra?
O tomto a dalších zajímavostech píšu ve své knize Jak prodávat z očí do očí.
Chcete dostávat zpravodaj? Stačí zadat e-mail.
Chci zpravodaj Ivo Tomana