Máme nasazené růžové brýle...

a neuvědomujeme si to. Výzkumy ukazují, že většina lidí přeceňuje své možnosti, vnímá své děti jako mimořádně nadané a špatně odhaduje délku svého života (o dvacet i více let).
 
Lidé si myslí, že jsou zdravější než průměr, úspěšnější než jejich kolegové, naprosto nepočítají s tím, že by se mohli rozvést, dostat rakovinu nebo ztratit zaměstnání, a domnívají se, že v budoucnu se budou mít lépe než jejich rodiče.
 
Optimistické zkreslení je sklon přeceňovat budoucí pozitivní události
a podceňovat události negativní. Podívejte se na níže uvedený seznam osobních charakteristik. U každé vlastnosti posuďte, zda v ní patříte mezi dolních 25 % populace, nebo k 25 - 50 %, 50 - 75 % či nad 75 % (k horním 25 % populace):

• Vycházet dobře s druhými      
• Vůdčí schopnosti.
• Řidičské schopnosti.

Většina lidí vnímá sebe sama jako lepší, než průměrné
Myslíme si o sobě, že jsme jedineční. Proto u většiny bodů tohoto seznamu sami sebe většinou umístíme mezi horní polovinu, ne-li horních 25 %.
Průzkum v polovině sedmdesátých let 20. století odhalil, že:

• 85 % z nás se řadí mezi horních 50 % v položce „vycházet dobře s druhými“.
• Dokonce čtvrtina se domníváme, že bychom měli být zařazeni mezi vrchní jedno procento nejschopnějších!
• 70 % z nás se řadí mezi horních 50 % u vůdčích schopnosti.
• 93 % z nás je přesvědčeno, že patří mezi 50 % lepších řidičů. To pochopitelně není možné. Většina lidí nemůže být lepší než většina lidí.

Této iluzi se říká iluze nadřazenosti.